Cesta, zrcadlo, sebereflexe, sebepřijetí
Opět mě oslovila múza a potřeba převést vnitřní pocity do slov. Na základě mnoha zajímavých rozhovorů přišla inspirace pokračovat ve filozofování jako možném zdroji pro ostatní hledající. Možná i jako odpověď na některé otázky kolem priorit, podoby a vývoje duchovní cesty.
Vědomí sebe = sebevědomí
Proč se někteří lidé nechtějí odhodlat chtít od života víc? Žít jej více do hloubky, vědoměji, duchovněji, začít něco měnit a realizovat?
Zkušenost ukázala, že častou příčinou je pomyslné zrcadlo – sebereflexe, které se každý instinktivně obává. Strach ze ztráty náhradní, léta budované falešné identity, pevné pozice v rodině, společnosti či mezi přáteli.
Bez zrcadla nelze vykročit na cestu postupné kultivace osobnosti a nalezení klidu a rovnováhy. Zrcadlo v podobě sebereflexe nám nastavuje realita bez růžových brýlí. Mohou jím být ostatní lidé, životní lekce i zkoušky, pokud je chceme řešit.
Moudrost říká: Učte se odříkání dobrovolnému, až přijde nedobrovolné, bude to horší.
Díky sebepoznání přichází vědomí sebe a jeho obrácením sebevědomí, přinášející jistotu a klid. Uvidíme vždy jen tolik, kolik uneseme. Netřeba se obávat katastrofy, pokud stojíme nohama na zemi a respektujeme přirozené tempo.
Vidět víc – nikoliv, jen tolik kolik uneseme
Mnozí se iluzorně obávají, že uvidí víc, než je dobré. Že tím ohrozí svou pozici ochránce rodiny, přísného šéfa, rodiče či dominantního partnera. Nosíme náhradní tváře, abychom zakryli vnitřní nejistotu.
A přitom by nás okolí přijalo přirozeněji i s nedokonalostí než s maskou dokonalosti. Lze utíkat a nevidět. Stejně tak lze zastavit a začít měnit slabá místa jako kamínky do mozaiky souladu.
Jdeme-li postupně a vytrvale po cestě změny, nespěchejme. Naučme se sebepřijetí a přestaneme si vadit, být sobě nepřítelem. I obraz v zrcadle se postupně rozzáří.
Pokus jen pro odvážné
Vyzkoušejte odvahu a vytrvalost. Jednou denně, třeba sedm dní, se podívejte několik minut do zrcadla a mluvte se svým skutečným obrazem. Přesvědčte sami sebe, že na druhé straně je krásná bytost, které lze mnohé odpustit. Bez ní by nebylo možné dojít tam, kde jste.
Učit se přijímat
Mnozí z nás se lehčeji učí dávat než přijímat. Přijímání vyžaduje nahlédnout do zrcadla a najít svou pravou hodnotu. Uvědomit si, že můžeme přijmout to, co je potřebné a podstatné jako rovnováhu k tomu, co vydáváme.
Učit se téměř přitahovat potřebné jako magnet. Abychom neskončili jako víla, která rozdala vše a nemohla dál žít. Pak bude život pestrobarevnější a rozmanitější.
Učte se přijímat tak, jako se malé dítě učí chodit.
A váš život zaznamená změnu a najde smysluplnost.